Protože právě v raném věku dětský mozek funguje jako houba, která do sebe dokáže nasát obrovské množství informací. Jistě jste si všimli a nejednou jste byli překvapení tím, co a jaké množství si tak malé dítě dokáže zapamatovat. Ať už jsou to různé říkanky a básničky, značky aut či krkolomné názvy dinosaurů. Je vědecky dokázáno, že v tak raném věku je mozek „nejpracovitější“. Čím více podnětů malému dítěti poskytneme, tím lépe se bude jeho mozek vyvíjet. Učení se cizímu jazyku před sedmým rokem obrovsky stimuluje růst mozku. Tato větší kapacita mozku bude pak pomáhat dítěti po celý život – když se bude učit nejen jazyky, ale také matematiku, fyziku či hudbu.
Není nutné, aby rodiče uměli anglicky. Plně postačí, když budete dítěti 2x denně pouštět CD s anglickými písničkami a říkankami, občas si s nimi zahrajete anglické pexeso či bingo nebo s nimi formou hry zopakujete slovíčka, která se zrovna v hodinách učí.
Znáte lepší a výnosnější investici, než investovat do vzdělání svých dětí? A čím dříve se vzděláváním začnete, tím trvalejší efekt takové učení bude mít. Problém může být v tom, že profit z těchto peněz neuvidíte hned. Ani si ho nespočítáte. Ale když budete trpěliví, ušetřené peníze budete moci spočítat později. Třeba tehdy, až se Vaše děti začnou učit na základní škole druhý cizí jazyk. Pak zjistíte, že se nebudou muset usilovně soustředit na učení se dvěma cizím jazykům, nýbrž jen na jeden. Angličtinu tou dobou budou mít pod kůží, budou se již jen zdokonalovat a ušetřené síly budou moci věnovat dalším předmětům.
Nebude. Dítě bude mluvit tak, jak jeho okolí. Přesvědčivým důkazem jsou dvojjazyčné rodiny. S českou maminkou dítě mluví česky, přijde anglický tatínek a dítě automaticky přepne do angličtiny. Dalším důkazem jsou děti na dovolené, hrající se s cizími dětmi. Chvíli si každý mluví svým jazykem. Později si navzájem „vymění“ slovíčka a už slyšíte, jak Angličánek říká: „Achoj.“ A Češka odpovídá: „Baj, baj, Majku.“
Gramatiku v žádném případě nevysvětlujeme. Děti nepotřebují znát definici anglického přítomného čas průběhového, aby ho uměli použít. Oni si ho prožijí a zažijí. Když jim dá paní učitelka sušenku, dětí ví, že „We are eating a biscuit“. Běhají po třídě a ví, že „We are running“. Narozdíl od dospělých, kteří se angličtinu pracně učí a snaží se vtlouci si pro ně nelogický přítomný čas průběhový do hlavy, dítě bez přemýšlení a správně tento čas použije. Nevysvětlí vám pomocí gramatických pouček a pravidel proč. Neumí to. Nepotřebuje to. K čemu taky? To jen my dospělí si potřebujeme všechno analyzovat, zdůvodňovat a následně aplikovat. Jenže pak jsme ze všech těchto logických operací tak zmatení, že nedokážeme říct ani „Jak se máš?“.
