319 Views

Ve vlastním centru Helen Doron English vznikne téměř druhá rodina

Rozhovor s Janou Dobošovou z centra Úvaly – Škvorec

Jana Dobošová svou pobočku vybudovala po sedmi letech lektorské činnosti. Otevření vlastního centra pro ni znamenalo spoustu práce na rekonstrukci a zároveň krok mimo známý terén nezávislé lektorky. Získala ale to, o čem řada lidí v práci jenom sní – kromě stabilní a perspektivní práce svou druhou rodinu mezi kolegyněmi i jejími studenty.

Jak dlouho vaše pobočka funguje a kolik jí asi prošlo dětí? 

Naše pobočka Helen Doron English Úvaly-Škvorec funguje jako centrum nyní třetím rokem, tedy od roku 2020, od roku 2013 jsem působila jako samostatná lektorka.

Vzpomenete si na některé „rekordy“ v tom, kolik let u vás děti kurzy navštěvovaly?

Máme v centru několik studentů, kteří se mnou začínali a studují stále. Je to velká radost a zároveň akt důvěry jak rodičů, tak i samotných teenagerů. Ve věku 14-16 let mají studenti svůj názor a kdyby je výuka nebavila nebo jim nic nepřinášela, už by u nás dávno nebyli. Po letech v našich kurzech už máme vztahy téměř jako v rámci rodiny. Víme o sobě všechno a těšíme se na sebe. Pokud mohu hovořit za celé centrum, opravdu minimum studentů nám výuku opouští. Většinou se to děje kvůli stěhování nebo studiu v jiném městě.  Letos mě opravdu moc potěšila jedna zpráva od maminky děvčátek dvojčátek, která odešla a víceleté gymnázium. Očekávali jsme, že tempo na víceletém gymnáziu bude rychlejší a výuka angličtiny dostačující. Nicméně v pololetí mi tato maminka říkala, že by se děvčátka ráda vrátila i k nám do výuky, že je to u nás moc bavilo. To je asi nejvíc, co se může v naší lektorské činnosti odehrát. Vnitřní motivace studentů samotných.

Máte zpětnou vazbu od dětí třeba po nástupu na střední nebo do zaměstnání, že jim angličtina HDE pomohla?

Často se stává, že rodiče mají v centru i sourozence našich absolventů, a tak zůstáváme v kontaktu a víme, jak se jim daří. Většinou od nich slyšíme, že co do mluvené angličtiny a komunikace jsou téměř vždy ve výhodě, nestydí se a rozumí.

Občas nám také rodiče absolventů po nějakém čase děkují, že jejich děti jsou díky naší výuce opravdu v pohodě s angličtinou a že si je chválí i nové paní učitelky. To nám samozřejmě udělá vždy velkou radost.

Jaké bylo otevřít pobočku? Co bylo složité a co naopak motivující? 

Když jsem v roce 2013 s Helen Doron výukou začínala, úvahy o centru jsem neměla. Ale za 7 let tvrdé a poctivé práce lektorky jsem nasbírala kolem 120 žáčků a zde nastal ten moment, kdy se člověk musí rozhodnout, co dál. Poslední rok v roli samostatné lektorky už mi toto téma vrtalo hlavou. Rozhlížela jsem se po vhodném místě, pokládala si otázky ohledně financí. Přemýšlela jsem, zda najdu vhodné lektorky, zda bude dost klientů… To, že se mi naskytla možnost vybudovat centrum přímo na náměstí ve Škvorci, považuji za opravdu šťastný a rozhodující okamžik. Samozřejmě nás čekala rekonstrukce a přizpůsobení prostor našim potřebám, skoro rok práce celé rodiny i přátel, ale povedlo se. Nejsložitější je vyhovět všem úřadům, obstarat si veškerá povolení a razítka.

Těší nás, že máme pozitivní ohlasy z obce i z řad rodičů. Dělá nám radost, že můžeme v tak malém městysi provozovat Helen Doron centrum a že se k nám na doporučení sjíždí děti z okruhu 10–15 km.

Co byste vzkázala těm, co se nyní rozhodují, jestli založit centrum? 

Rozhodně se není čeho bát, máte-li stabilní studentskou základnu a nebo víte o místě, kde se zájem o výuku angličtiny předpokládá. Pokud jste doposud pracovali jako lektoři, centrum vás rozhodně posune dál. Spolupráce s dalšími lektorkami, sdílení informací, motivační schůzky, společné řešení situací, to vše je velké plus. Užívám si ten pocit, že na to nejsem sama. Radíme se a hodně se nasmějeme, vzájemně si dáváme tipy do výuky a vymýšlíme nové pomůcky. Je to fajn mít kolektiv. A pokud se vám podaří posbírat tak super partu, jakou mám v centru já, vznikne téměř druhá rodina. Celá práce je pak jeden velký uskutečněný sen.

Co byste řekla rodičům, kteří se rozhodují, jestli přihlásit dítě na naše kurzy? 

Přijďte a vyzkoušejte ukázkovou lekci! Nic tím neriskujete a k ničemu se nezavazujete Děti nasávají angličtinu během celé lekce přirozeně, hrají si a přitom se učí. Naše výuka je jiná, zážitková. Neučíme děti jen angličtinu, učíme je i přemýšlet, trénujeme motoriku. Navíc každodenní domácí poslech připraví děti na další lekci, osvojí si celé věty, písničky a slovíčka. My si poté na lekci to „naposlouchané“ z hlaviček vytáhneme, dáme tomu význam a začneme aktivně používat.

Váš nejhezčí, nejemotivnější zážitek za dobu existence? 

Třeba že nám děti nám nosí kytičky a obrázky na lekci, spontánně si sednou na klín a chtějí se s námi obejmout. Pak určitě telefonáty či zprávy rodičů, třeba že děti doma s panenkami mluví anglicky anebo se na dovolené nebojí anglicky říct o zmrzlinu či pití. Velmi emotivní částí naší výuky je skládání Cambridge Exams. Obzvláště nejmladší děti, které jdou na zkoušku prvně, mají obavy a strach.Po první části se vždy uklidní a „mazácky“ prohlásí, že to vlastně nic není. Jejich sebevědomí je přesně tam, kde ho potřebujeme mít.

320 Views

Ve vlastním centru Helen Doron English vznikne téměř druhá rodina

Rozhovor s Janou Dobošovou z centra Úvaly – Škvorec

Jana Dobošová svou pobočku vybudovala po sedmi letech lektorské činnosti. Otevření vlastního centra pro ni znamenalo spoustu práce na rekonstrukci a zároveň krok mimo známý terén nezávislé lektorky. Získala ale to, o čem řada lidí v práci jenom sní – kromě stabilní a perspektivní práce svou druhou rodinu mezi kolegyněmi i jejími studenty.

Jak dlouho vaše pobočka funguje a kolik jí asi prošlo dětí? 

Naše pobočka Helen Doron English Úvaly-Škvorec funguje jako centrum nyní třetím rokem, tedy od roku 2020, od roku 2013 jsem působila jako samostatná lektorka.

Vzpomenete si na některé „rekordy“ v tom, kolik let u vás děti kurzy navštěvovaly?

Máme v centru několik studentů, kteří se mnou začínali a studují stále. Je to velká radost a zároveň akt důvěry jak rodičů, tak i samotných teenagerů. Ve věku 14-16 let mají studenti svůj názor a kdyby je výuka nebavila nebo jim nic nepřinášela, už by u nás dávno nebyli. Po letech v našich kurzech už máme vztahy téměř jako v rámci rodiny. Víme o sobě všechno a těšíme se na sebe. Pokud mohu hovořit za celé centrum, opravdu minimum studentů nám výuku opouští. Většinou se to děje kvůli stěhování nebo studiu v jiném městě.  Letos mě opravdu moc potěšila jedna zpráva od maminky děvčátek dvojčátek, která odešla a víceleté gymnázium. Očekávali jsme, že tempo na víceletém gymnáziu bude rychlejší a výuka angličtiny dostačující. Nicméně v pololetí mi tato maminka říkala, že by se děvčátka ráda vrátila i k nám do výuky, že je to u nás moc bavilo. To je asi nejvíc, co se může v naší lektorské činnosti odehrát. Vnitřní motivace studentů samotných.

Máte zpětnou vazbu od dětí třeba po nástupu na střední nebo do zaměstnání, že jim angličtina HDE pomohla?

Často se stává, že rodiče mají v centru i sourozence našich absolventů, a tak zůstáváme v kontaktu a víme, jak se jim daří. Většinou od nich slyšíme, že co do mluvené angličtiny a komunikace jsou téměř vždy ve výhodě, nestydí se a rozumí.

Občas nám také rodiče absolventů po nějakém čase děkují, že jejich děti jsou díky naší výuce opravdu v pohodě s angličtinou a že si je chválí i nové paní učitelky. To nám samozřejmě udělá vždy velkou radost.

Jaké bylo otevřít pobočku? Co bylo složité a co naopak motivující? 

Když jsem v roce 2013 s Helen Doron výukou začínala, úvahy o centru jsem neměla. Ale za 7 let tvrdé a poctivé práce lektorky jsem nasbírala kolem 120 žáčků a zde nastal ten moment, kdy se člověk musí rozhodnout, co dál. Poslední rok v roli samostatné lektorky už mi toto téma vrtalo hlavou. Rozhlížela jsem se po vhodném místě, pokládala si otázky ohledně financí. Přemýšlela jsem, zda najdu vhodné lektorky, zda bude dost klientů… To, že se mi naskytla možnost vybudovat centrum přímo na náměstí ve Škvorci, považuji za opravdu šťastný a rozhodující okamžik. Samozřejmě nás čekala rekonstrukce a přizpůsobení prostor našim potřebám, skoro rok práce celé rodiny i přátel, ale povedlo se. Nejsložitější je vyhovět všem úřadům, obstarat si veškerá povolení a razítka.

Těší nás, že máme pozitivní ohlasy z obce i z řad rodičů. Dělá nám radost, že můžeme v tak malém městysi provozovat Helen Doron centrum a že se k nám na doporučení sjíždí děti z okruhu 10–15 km.

Co byste vzkázala těm, co se nyní rozhodují, jestli založit centrum? 

Rozhodně se není čeho bát, máte-li stabilní studentskou základnu a nebo víte o místě, kde se zájem o výuku angličtiny předpokládá. Pokud jste doposud pracovali jako lektoři, centrum vás rozhodně posune dál. Spolupráce s dalšími lektorkami, sdílení informací, motivační schůzky, společné řešení situací, to vše je velké plus. Užívám si ten pocit, že na to nejsem sama. Radíme se a hodně se nasmějeme, vzájemně si dáváme tipy do výuky a vymýšlíme nové pomůcky. Je to fajn mít kolektiv. A pokud se vám podaří posbírat tak super partu, jakou mám v centru já, vznikne téměř druhá rodina. Celá práce je pak jeden velký uskutečněný sen.

Co byste řekla rodičům, kteří se rozhodují, jestli přihlásit dítě na naše kurzy? 

Přijďte a vyzkoušejte ukázkovou lekci! Nic tím neriskujete a k ničemu se nezavazujete Děti nasávají angličtinu během celé lekce přirozeně, hrají si a přitom se učí. Naše výuka je jiná, zážitková. Neučíme děti jen angličtinu, učíme je i přemýšlet, trénujeme motoriku. Navíc každodenní domácí poslech připraví děti na další lekci, osvojí si celé věty, písničky a slovíčka. My si poté na lekci to „naposlouchané“ z hlaviček vytáhneme, dáme tomu význam a začneme aktivně používat.

Váš nejhezčí, nejemotivnější zážitek za dobu existence? 

Třeba že nám děti nám nosí kytičky a obrázky na lekci, spontánně si sednou na klín a chtějí se s námi obejmout. Pak určitě telefonáty či zprávy rodičů, třeba že děti doma s panenkami mluví anglicky anebo se na dovolené nebojí anglicky říct o zmrzlinu či pití. Velmi emotivní částí naší výuky je skládání Cambridge Exams. Obzvláště nejmladší děti, které jdou na zkoušku prvně, mají obavy a strach.Po první části se vždy uklidní a „mazácky“ prohlásí, že to vlastně nic není. Jejich sebevědomí je přesně tam, kde ho potřebujeme mít.